Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola první

23. 11. 2011

„Jsi tu, B?“ ozve se za dveřmi.
„Jo, jsem.“ odpovídám. Ale je pravda, že bych tu radši nebyla. Nic neumím a za pár minut musím jít.
„Je ti dobře? Nepotřebuješ něco?“
„V pohodě, Kate, jen pár minutek.“
Slyším, jak bouchnou dveře od toalet a já konečně vylezu. Podívám se na sebe do zrcadla a jsem celá zelená. Takhle nemůžu jít ke zkoušce, ještě to tam se mnou sekne. To by mi tak scházelo, neodmaturovat a jít až v září. Nejen že bych měla zkažený celý prázdniny, ale hlavně bych nemohla jet s naší partou k moři. Letos jedu konečně bez rodiny. Nehorázně se těším, a proto se teď musím vzchopit. Vytáhnu z kabelky make-up a trochu se poupravím. V tom do dveří vlítne Kate.
„Ty vole B, dělej, už jsi na řadě.“
„Cože? Vždyť přede mnou měl jít Pete.“
„Ten už je skoro hotovej, tak dělej.“
Nikdy jsem ze žádný zkoušky strach neměla, nevím co se to dneska dělo. Od rána jsem vykouřila asi tak 50 cigaret, nebo se mi to tak aspoň jevilo. Stáli jsme s partou venku a já tahala jednu za druhou. Teď jsem stála před dveřmi ke komisi a celá se klepala.
„Tak pojď, Brigit. Jsi poslední, tak ať to máš konečně za sebou.“ učitelka milá až je mi z toho ještě víc zle.
Posledním maturitním předmětem byla ekonomika. Ne že bych jí za celý dva roky neuměla, ale měla jsem strach.  Vytáhla jsem si otázku na Majetek podniku. Štěstí? Osud? Netuším, ale tohle bylo snad to nejlepší, co jsem mohla dostat. Na potítku jsem měla přípravu hotovou hrozně rychle. U učitelky jsem nebyla k zastavení, myslím, že tohle se mi vážně povedlo.

***

Stojíme všichni maturující před komisí a nervózní čekáme, jak to celé dopadlo.
„Slečna Pariová,“ slyším svoje jméno, „zvládla jste to.“
Nadšením vykřiknu, ale vidím Kate, která bohužel nedala anglinu. Doprdele, celý prázdniny zkažený. Ani s námi nepojede do tý Itošky. Snad její mámu nějak přemluvíme.  Všichni se postupně dozvíme výsledky. Samozřejmě to jdeme hned zapít. Jak jinak.

***

Sedíme v „našem“ baru SKY. Název ale vůbec nevypovídá o interiéru ani o zařízení baru. Bar je vlastně ve sklepě a je celý tmavý. Seděli jsme u našeho stolu až vzadu. Uprostřed týdne tu nikdy nebyl. Jen my a barman Mike. Byl úžasnej, párkrát jsme spolu něco málo měli, ale ani jeden jsme nestáli o nějaký vztah. Celá parta teď plánovala naši společnou dovolenou. Já na ní šetřila skoro dva roky, nechtěla jsem si říkat doma o prachy.
„B, jsi tu s námi, nebo zas bloumáš nad Mikem?“
„Kate, na to že nemáš odmaturováno, jsi nějaká veselá.“ vypadne ze mě, aniž bych si to uvědomila.
„Co nadělám, září to jistí.“
„Ale co to moře?“ zeptá se jí Pete.
„To se nějak udělá, přinejhorším prostě uteču a bude.“ Ona má prostě řešení na všechny průsery. Celý prvák jsme prohulili a prošlo jí to. Mě když na to máma přišla, chtěla mi poslat okamžitě na léčení. Chápete to?
„Jane, co ty? Pojedeš nebo nakonec ne?“ ptám se mojí druhý nej kmošky.
„Já pořád nevím, máma se ještě nevyžvejkla a táta je pořád mimo.“
„Musíš jet, je to zaplacený pro 10 lidí. Kdo jinej  by asi tak jel.“
„No třeba tady Mike. Neříkej, že by se ti to nelíbilo B?“
„Líbilo, to neříkám. Ale tohle je naše možná poslední společná akce. Proč tam brát někoho cizího.“
Mike nebyl pro mě zrovna cizí, ale přece ho nebudu brát do naší party. Bude se na mě těšit, až se vrátíme.

***

Nakonec jsem ten večer skončila u Mika. Nevím jak, nevím kdy a ani nevím, co se stalo. Ale bylo to fajn, prostě se spolu vyspat a ráno jít dál jako když se nic neděje.
Doma samozřejmě máma šílela.
„Kde jsi sakra byla Brigit?“ ječí na mě sotva otevřu dveře.
„S partou, spala jsem u Kate.“
Vůbec jí nezajímalo, jestli mám odmaturováno nebo ne. Ale co, za týden si jdu po vysvědčení a pak ahoj všichni.
Dala jsem si sprchu a lehla si do postele. Nehodlám matku poslouchat, jak na mě ječí. Chtěla jsem spát, v noci jsem si jen užívala a spala minimálně. Stejně nevím, co máma pořád řeší. Je mi 21, už bych tu dávno nemusela bydlet. Chvíli jsem přemýšlela nad mým životem, který vlastně nestojí za nic. Mám spoustu přátel, docela fajn rodinu. Ale nějak mi v životě chybí láska a všechno s ní spojený. Snad se to brzo změní. Z myšlenek mě vytrhne Rihanna – Diamonds, mobil.
„Ahoj Kate, copak potřebuješ?“
„B, jsi doma? Musím ti něco říct.“
„Jasně, přijď.“
„Za 20 minut jsem u tebe.“
Jsem zvědavá, s čím Kate přijde. Určitě jí máma nechce pustit s náma. V hlavě už jsem vymýšlela plán, jak to uděláme, aby mohla jet.
„Kate, pojď nahoru ke mně. A řekni co se děje?“
„Víš, já spala s Petem.“
„Cože?“ Jak tohle proboha mohla udělat, s tím klukem jsem já chodila skoro 4 roky a ona se s ním vyspí.
„Mrzí mi to, ale včera jsme toho vypili hrozně moc a prostě se to nějak stalo.“
Byla jsem nasraná, ale je pravda že Pete se mnou už nebyl.
„To je v pohodě. Úplně tě chápu.“
Nechápala jsem to, ale nemohla jsem dělat nic. Pete měl svůj život a já taky. Kate jsem brzo vyhnala, potřebovala jsem se vyspat. 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář